Matyáš Novák: Hudba je pro mě svět navíc
Matyáš Novák, jeden z laureátů loňského 46. ročníku soutěže Concertino Praga 2012, získal cenu Zlatý oříšek 2012! Jeho jméno se na naši stránce objevilo už několikrát, a to zcela oprávněně. Mladý houslista a klavírista se hudbě věnuje od svých pěti let a za tu dobu sbírá ceny v řade národních i mezinárodních soutěžích, Concertino Praga není výjimkou. Proto jsme se rozhodli trochu si s ním popovídat a dozvědět se o něm něco víc.
Nejprve ke tvému zmiňovanému úspěchu. Co pro Tebe znamená získání ocenění Zlatý oříšek za rok 2012 ?
Zlatý oříšek je úplně jiný druh soutěže, než jakých jsem se doposud zúčastnil. Tato soutěž je každoročně vypisována pro děti od šesti do čtrnácti let, které v daném roce dosáhly úspěchu v oboru, kterému se věnují. Soutěží tu vedle sebe hudebníci, sportovci, mladí vědci… Letos se přihlásilo 190 dětí a konkurence byla opravdu silná. Proto jsem měl velkou radost, když jsem se dozvěděl, že jsem oříšek získal. Beru to nejen jako ocenění mého hraní, ale jako šanci ukázat ostatním dětem, jak je klasická hudba krásná, a nalákat je, aby se s ní blíž seznámily, ať už jako interpreti, nebo jako posluchači.
Čeho bys v budoucnu rád v hudbě dosáhl ?
Asi bych měl vyjmenovat soutěže, které bych chtěl vyhrát, a tělesa, se kterými bych si chtěl zahrát. Samozřejmě, že tento seznam mám v hlavě a pokud se mi podaří některou z jeho položek v budoucnu naplnit, budu šťastný. Ale mám ještě další plány. Např. miluji hudbu českého klasicismu a jsem přesvědčen, že řada skladeb tohoto období čeká na své objevení a uvedení, obojí mám v plánu. Také bych rád propagoval v ČR hudbu zahraničních skladatelů (např. z Latinské Ameriky), u nás prakticky neznámých, a naopak v zahraničí tvorbu méně známých českých autorů. Doufám, že se mi bude dařit uvádět i vlastní skladby a že budu mít příležitost pořádat koncerty klavírní improvizace. Moc rád bych si na některém z nich zahrál s panem profesorem Pazourem, u kterého tuto disciplínu studuji.
Kdy a kde jsi začal hrát?
Často se mě lidé ptají, kdy jsem začal hrát, kolik hodin denně cvičím a jestli mě musel do hraní někdo nutit. Na klavír jsem začal hrát v pěti letech, na housle v šesti. Maminka mi vyprávěla, že když se šla u nás v Hradci Králové zeptat pana ředitele ZUŠ, jestli mě přijmou, zeptal se jí, jestli jsme hudební rodina. Když odpověděla, že ne, řekl jí, že v tom případě tomu nedává žádnou šanci. Naštěstí ji ale poslal za paní učitelkou Martinou Vlčkovou, která se mě tehdy chopila. V r. 2007 jsem začal spolupracovat s paní profesorkou Janou Turkovou z Konzervatoře Pardubice. Od r. 2009 dojíždím na ZUŠ Jižní Město, kde mě učil nejdřív pan profesor Milan Langer, a od r. 2010 jsem žákem MgA. Ivo Kahánka. Mým současným houslovým pedagogem je paní profesorka Dana Vlachová. Je zajímavé, že na učitele se mě téměř nikdo neptá, přitom je to naprosto klíčová otázka. Ani ten největší talent by se neprosadil bez kvalitního vedení. A v tomhle ohledu jsem měl velké štěstí. Takže díky, moji milí pedagogové.
Kolik času ti zabere hudba? A nemyslím tím jen formou cvičení.
Snažím se hrát denně dvě hodiny na klavír a hodinu na housle. Když mám chuť, tak skládám nebo improvizuji. Snažím se hudbu také poslouchat, chodit na koncerty, objevovat nové skladby, číst knihy o hudbě a vyhledávat si informace ke skladbám a skladatelům. Na svých recitálech hraji na klavír, na housle a improvizuji na témata z publika. Své koncerty si sám uvádím. Vyhovuje mi to, protože tak navážu bližší kontakt s posluchači. Recitály v Berlíně a ve Vídni jsem uváděl v němčině.
Střetáváš se v rozhovorech s otázkou, která ti připadá divná?
Občas se mě někdo zeptá, jestli kvůli hudbě nepřicházím o dětství? Když jsem tuhle otázku slyšel poprvé, vůbec jsem nechápal, co se po mně chce. Vždycky jsem si totiž myslel, že o dětství přichází ten, který z nedostatku jiné činnosti tráví hodiny u počítače. Já, nejen že o nic nepřicházím, ale naopak mnohé získávám. Všechna ta úžasná hudba je vlastně takový svět navíc. A já jako interpret mám možnost zprostředkovat něco z toho úžasného světa posluchači a ještě k tomu můžu přidat něco ze sebe. Když se to povede, je to nepopsatelný pocit. Třeba když hraji nějakou dojemnou pasáž a po koncertě za mnou přijde starší paní a řekne mi, že se v tom místě rozbrečela, vím, že jsem hrál přesvědčivě.
Co kromě hudby tě baví?
Zajímám se o historii a současnost železniční dopravy. Pro rodinu a přátele sloužím jako taková alternativa k infocentru Českých drah. Denně sleduji situaci na jednotlivých tratích a pokud např. dojde k odklonu a nějaký významný spoj jede přes Hradec Králové, všeho nechám a běžím na nádraží. Také jsem vášnivým chovatelem slepic a o chovu těchto opeřenců a jednotlivých plemenech mám opravdu detailní znalosti, které si průběžně doplňuji. Z vajec, která mi slepice snesou, rád a často peču. Rolády, buchty, cukroví, koláče…. Takže pokud bych měl nějak skloubit všechny své záliby, asi bych si pořídil cukrárnu s klavírem a s dvorkem pro slepice, nejlépe někde u nádraží. J
A ještě nám prozraď, co tě čeká v nejbližší době?
Začátkem února odvysílá ČT v pořadu Věříš si můj medailonek týkající se klavírní improvizace. V únoru mě čeká koncert na zámku v Trmicích a koncert s klarinetistou Liborem Suchým v Lázních Bělohradě. V březnu bychom se měli s triem zúčastnit soutěže Jižní Město Music 2013, kterou pořádá naše ZUŠ. Také bych se rád zúčastnil skladatelské soutěže v Lucembursku. 16. března odlétám jako sólista s orchestrem Gymnázia Jana Nerudy do Dubaje. V dubnu mě čeká krajské kolo Národní soutěže ZUŠ v komorní hře s převahou smyčcových nástrojů a také Mezinárodní klavírní soutěž Petra Toperzera v Košicích. V květnu budeme hrát s triem v Polsku a čeká mě i řada koncertů po celé ČR.
