Mnoho lidí už jistě slyšelo o úžasném klavíristovi Matyáši Novákovi z Hradce Králové, protože takových mimořádně talentovaných pianistů opravdu mnoho není. Když Matyáš usedne za piano, tak to opravdu stojí za to. Je všestranným umělcem, vyhledávaným komorním hráčem a korepetitorem, velkým znalcem a milovníkem železniční dopravy i členem Českého svazu chovatelů.
Už jste dnes sednul za klavír nebo je moc brzy?
Dnes jsem ještě u piana neseděl, ale normálně se stává, že sednu ke klavíru třeba i v 7 ráno. Většinou cvičím skladby, který mě zrovna čekají na nějakých koncertech.
Jste geniální muzikant, takže vám určitě nedělá žádný problém pamatovat si celý repertoár, umět ho a znát ho.
Cením si toho, že mám paměť opravdu dobrou a když třeba nějakou skladbu rok nehraji, tak mi netrvá tak dlouho se k ní vrátit a zase ji na poměrně vysoké úrovni předvést.
Chtěl jsem se zeptat i na vámi oblíbenou drůbež. Protože další vaší vášní je chov slepic. Musíte se vždy ráno o ně postarat?
Samozřejmě, ale není úplně rozhodující, v kolik hodin tam přijdu, protože mají vše poměrně zautomatizované. Je tam automatické otevírání kurníků, takže o to se starat nemusím, ale je důležitý, abych se u nich nejlépe dopoledne ukázal a dal jim nažrat.
A také jsem slyšel, že takovou novinkou je u vás i pěstování okurek a rajčat.
Už několik let pěstuji trochu ve větším zeleninu. A je pravda, že na rajčata se docela specializuji, nepoužívám vůbec žádné chemické postřiky. Využívám hnojení od drůbeže, to si myslím, že je přirozené a hodně dobré. A má zelenina je opravdu nesrovnatelná s tou z obchodů.
Takže byste byl možná zemědělec, kdybyste nehrál na piano?
Buď, anebo mě hodně láká práce dispečera nebo výpravčího na železnici. Začalo to, když jsem byl malý kluk a chodil se s babičkou nebo s rodiči dívat na vláčky. V naší rodině je totiž železničářský gen, který se přenáší na mužské potomstvo. Protože můj strýc projektuje železniční mosty, děda pracoval na dráze a jeho bratr byl strojvedoucí. Tedy vztah k železnici je v naší rodině opravdu velký.
Patříte díky mimořádnému harmonickému cítění, širokému repertoáru a vynikající úhozové technice k nejlepším pianistům své generace. V čem jste tak výjimečný? V úhozové technice?
Tohle je asi úryvek z nějaké recenze, takže to byste se spíš měli zeptat toho recenzenta. Ale co se týče onoho úhozu, tak je mnoho způsobů a mnoho škol, jakým způsobem na klavír hrát. Je to hrozně složité a každý klavírista by si měl najít nějaký způsob úhozu, dá-li se to tak říct, který ho bude charakterizovat. A samozřejmě se to mění v rámci období, nemůžete hrát stejným úhozem baroko jako romantismus. Ale to je spíš už na odbornou diskuzi.
Co je vůbec pro klavíristu nejdůležitější? Jsou to třeba dlouhé prsty nebo může hrát perfektně na piano i někdo s kratšími prsty?
Určitě. Tam tohle není až zase tak rozhodující, protože klavírista se může hodně přizpůsobit, ale myslím si, že je dobré mít ruku větší. Ale hodně důležité je nejen hrát dobře prsty, když to řeknu laicky, ale používat při hraní váhu celé paže i těla a být při tom naprosto uvolněný.
Nebýváte nervózní před koncertem?
Před koncerty už obyčejně ne, ale třeba na soutěžích, tam nervozita většinou přijde. Protože soutěžních příležitostí není tolik, většinou se odehrávají v zahraničí a člověk chce vždy ze sebe vydat to nejlepší.
Ve spolupráci s panem Františkem Kinským jste také během covidové karantény pořádal takzvané online přímé přenosy.
Agentura KINSKÝ Art média mě už bude druhý rokem zastupovat, moc si této spolupráce vážím. A je to krásná spolupráce a máte pravdu, dělali jsme několik online koncertů v době, kdy se nemohlo koncertovat naživo. Moc mě to bavilo, protože to bylo aspoň něco. Po živých koncertech se mi už stýskalo.
