Jmenujete-li se Novák, pak musíte počítat s tím, že je vaše příjmení v Česku obvyklé. Mnoho z Nováků najdeme na seznamu osobností, které vynikají ve svém oboru, například klavíristu Matyáše Nováka. Se svým sólovým koncertem se dostal i do programu slavné Carnegie Hall v Americe.
Matyáš Novák je mladý nadějný umělec, který se může chlubit úspěchy nejen u nás. Už jako student konzervatoře se stává vítězem mezinárodních soutěží a přehlídek, koncertuje v Evropě i v Asii. Díky mezinárodním úspěchům se dostává se svým sólovým koncertem i do programu slavné Carnegie Hall v Americe.
Měla jsem příležitost setkat se s Matyášem na koncertě v prostředí Nového zámku v Kostelci nad Orlicí. Hraje tam rád. Využívám chvíle, kdy pan hrabě František Kinský provází návštěvníky zámku a Matyáš ještě nesedí u klavíru, aby předvedl, co umí.
Hrajete od pěti let, vaše první mezinárodní úspěchy začaly někdy ve vašich sedmnácti letech. Vypadáte velmi mladě, předpokládám, že ještě studujete?
„Je mi dvacet čtyři a jsem studentem pražské AMU ve třídě profesora Klánského. Studuji také na akademii v Itálii pod vedením profesora Petrushanského.“
Máte toho hodně, koncerty, školu. Jak stíháte studium?
„Právě teď mne čeká závěrečná zkouška, aby mi mohl být udělen bakalářský titul. Také v Itálii bych měl studium ukončit, jezdím tam už deset let. Tam mne čeká velký recitál a provedení klavírního koncertu, který se většinou hraje s druhým klavírem, a na to se musím rovněž náležitě připravit.“
Kdo objevil váš talent. Jak k tomu došlo, že se dostáváte na zahraniční pódia?
„Soutěže jsou jedna z cest, na které lze kariéru postavit. Když člověk začne na regionálních soutěžích, pokročí na celostátní a následně na ty mezinárodní.“
Záleží na profesorovi, který vás učí?
„Samozřejmě, zvláště v dětském věku, protože když je špatné vedení, tak i sebevětší talent v podstatě ustrne. Obrovský impuls mému uměleckému vývoji dala paní profesorka Jitka Fowler Fraňková z Pardubické konzervatoře.“
Tady jsme slyšeli některé skladby, které na soutěži, na kterou se chystáte, budete hrát. Co je to za soutěž?
„Chystám se na dvě velké světové soutěže. Jedna bude probíhat na přelomu července a srpna ve španělském Santanderu, kam jsem byl vybrán mezi dvacet účastníků z celého světa. Vybíralo se z více jak tří stovek klavíristů. Druhou akcí, která se koná v září, je Mezinárodní klavírní soutěž Ference Liszta v holandském Utrechtu. Tam jsem se v mezinárodní účasti probojoval mezi deset nejlepších klavíristů. Soutěžní repertoár se skládá, jak už vyplývá z názvu soutěže, z díla Ference Liszta. Letošní ročník je též věnován tvorbě letošního jubilanta Franze Schuberta.“
Kdo a jak interprety vybírá z tak velkého počtu?
„Například na soutěž v Santanderu se přihlásilo celkem 303 klavíristů, kteří zaslali své nahrávky, které prošly odborným posouzením poroty. Následně bylo vybráno 120 hudebníků, kteří přijeli do Paříže, Madridu a New Yorku, kde předvedli porotě svůj výkon naživo. Z těchto lidí bylo vybráno dvacet nejlepších. Většina těchto soutěží je ohraničena věkem třiceti, případně pětatřiceti let.“
Jak dalece záleží vaše interpretace na nástroji, na klavíru?
„Na kvalitě koncertního křídla bezesporu velice záleží. Bohužel se občas stává, že nástroj není vždy v úplně dobré kondici, ale i to je záležitost, se kterou se my klavíristé musíme umět vyrovnat a přizpůsobit se jí přímo na pódiu.“
Na jakém klavíru hrajete tady na zámku:
„Máme úplně normální nástroj, který sem byl zakoupen na svatby ještě v době, než jsme s agenturou Kinský Art Media začali spolupracovat. Ale díky péči, které se mu dostává, se z něj podařilo udělat opravdu skvělý kousek.“
Koncert, který jsem slyšela, byl obrovský zážitek. Když hrajete, tak skladbu prožíváte. Jak dalece vás to třeba vyčerpává?
„Hrát na jednom koncertě program sestavený z velmi virtuózních děl je samozřejmě velmi náročné, mimo jiné musí mít interpret mimořádnou fyzickou kondici. Naštěstí velkou oporou a pomocí je publikum, neboť vzájemná interakce velmi nabíjí. Okamžiky, kdy se podaří navázat s posluchači onen krásný kontakt, jsou nepopsatelné a dávají snažení hudebníka smysl.“
Jak vy, jako interpret, můžete ovlivnit to, co je napsáno autorem, aby skladba byla odlišná od toho, jak ji hraje jiný interpret?
„V první řadě musím dodržet všechno, co tam napsal skladatel. Pak přichází ta krásná část zrání skladby, kdy tam musím dodat kus sebe, aby to byla ta pravá umělecká činnost. Abych nikoho nekopíroval, abych nehrál stejně, jak už to někdo hrál. Vždycky se snažím k té skladbě nalézt nějaký osobitý přístup, ale vždy na základě přesného dodržení pokynů skladatele.“
Vím, že jste hrál kromě jiných hudebních těles i s našimi rozhlasovými symfoniky, jak se vám s nimi hrálo?
„Musím říct, že je to už hodně dávno, co jsem s nimi naposledy hrál. Ale vybavuji si, že to byla krásná zkušenost. Jedná se o skvělý orchestr a budu moc rád, když si se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu zase někdy v budoucnu zahraji.“
Kam směřujete dál, budete pokračovat ve studiu?
„Nikdy bych neměl mít takový pocit, že všechno umím. Určitě jsou skladby nebo spíš skladatelé, u kterých bych se mohl ještě hodně učit. Ovšem mým velkým snem je přidat si ke klavíru ještě dirigování. Takže bych se v budoucnu moc rád věnoval oběma disciplínám.“
Matyáše čeká kromě soutěží právě teď zkouškové období. Zní to skoro neuvěřitelně, ale stíhá se kromě hudby věnovat ještě chovatelství a pěstitelství. Miluje prý také železnici a všechno kolem drah. Teď mi teprve dochází, že mi chtěl poradit, v kolik mi jede vlak do Prahy. Tak příště tuhle jeho zajímavou zálibu určitě využiji.
